Legenda o ďáblu- 2hy díl muze se silou pocatku
Stejně jako Stephan prožil před padesáti lety Nirvánu, která člověka doprovází při spojení se s podstatou vesmíru, hmotnou existencí, prožíval ji teď i Frank. Stával se pomalu ale jistě ďáblem, bytostí skoro dosahující sílu Boha, ale malinký nedostatek ve výpočtech ho dostal na druhou pozici moci. Byl tak pošetilý a tak opojen mocí, že chtěl být mocnější, nastavil parametry na své výpočty, za ty roky totiž sám uvěřil že je velkým vědcem, zapoměl, že všechna práce , za kterou získal množství cen a obdivu , nebyla jeho prací. Parametry , byli aspon podle Franka nastaveny tak, aby se objevil o par desetin setiny dříve než Stephan, doufal v to , že by sílu Stephana spoutal a stal se tak vládcem nekonečného vesmíru. Frank, tedy už nyní ďábel požil svou teorii číslo 666, proto je toto číslo označováno jako ďáblovo. Stal se protikladem Stephana, tedy Boha s menší, ale přesto drtivou silou. Naštestí ho Bůh měl pod kontrolou. Pro Boha neexistoval žádný čas, celí časprostor , celý vesmír se skládal z něj, byl všude, neustále, vše věděl, vše viděl, vším už byl a vždy bude protože vše je nekonečné. Bůh stvořil svět zemi, nechal na ní plynout čas, občas zemi v nouzi pomohl, stvořil také ráj, mimo zem, ve kterém dal prvním lidem zkušku, vše Stephanovo předešlé já nyní byl Bůch, nelze si ani představit co by se stalo, kdyby se frank, tedy ďábel dostal k moci první.