Muž se silou počátku, neboli legenda o Bohu
Na začátku všeho bylo puze těleso, těleso tak hmotné , objemné, pro lidi zkrátka nepředstavitelné, víme o něm pouze z doměnek vědců. Následoval Velký třesk tvořící náš vesmír. Vesmír se neustále rozpíná a to i do dnešní doby, kde začíná naše legenda. Londýn, rok 2008, vědecké středisko zaměřující se na výzkum urychlovače částic. Jsou zde dva vědci Stephan a Frank. Frank už delší dobu bere Stephanovy jeho nápady a jeho výzkumy, které byli dovedeny do krajní dokonalosti vydává za své. Oba jsou v laboratoři, odkavaď se mohou proskleným "nedotknutelným"sklem dívat na urychlené částice. Je to nádhera koukat na ty světla skupin barev které se neustále mění ve velmi vzácné prvky. Stephan kouká na tyto úkazy s fascinujícím pohledem, je to dobrý člověk, ale je i vědcem, což je jeho vášní , ale i jeho prokletím. Frank má tento večer něco zalubem. Je spokojen sám se sebou, je zlím člověkem , na kterého nemůže být nikdo hrdý, než jen on sám. Dnes má zalubem získat všechnu lávu, vymyslel plán, zkoumání částic, které byli na počátku a vyvolali velký třesk je na dosah a to jen díky Stephanovy, který na tomto projektu velmi těžce zapracoval. Dnes chce Frank Stephana zavraždit, usmrtit, obětovat a to jen ze sobectví pro své vlastní blaho. Stephan nic netuší, otevírá "nedotknutelné sklo aby se jako vždy přesvědčil že nic škodlivého a světa nicčitelného neprovádí, byl by totiž raněn, miluje život, miluje matku Zem , miluje vesmír, ví, že je k něčemu předurčen a doufá že zmení svět, jeho myšlenky nebyli daleko od pravdy. Po otevření "nedotknutelnéhop skla jej sotil jeho "kamarád" , "přítel" do spárú urychlovače. Přežil. Koukal na svého bývalého partnera , který mělo v tu chvíli výraz chladnokrevného vraha. Ten pomalu ale jistě zapínal všechny parametry tak, jak je vypočítal Stephan. Frank si byl jist že nejen že se zbaví živého důkazu, že jeho práce není jeho, ale i získá Nobelovu cenu. Stephan myslel na svůj osamocený, ale plnohodnotný život, co bude teď? co mé výzkumy? Teď když padli do nezprávných rukou? Chudák, věděl že zemře, ale bylo mu líto spíše světa a všeho živého než sebe. Urychlovač částic začal vydávat zvuky, Stephan měl posledních pár vteřin, kdyby.... Urychlovač částic prakticky simuloval Velký třesk, Stephanovy částice, molekuly, protony i neutrony, to vše se z něj odtrhlo, ale on vnímal nadále, stále žil, něco se s ním stalo, najednou Třésk! Velký Třesk! Stephan cítil celou podstatu vesmíru, vše se znova postupně rozpínalo, i naše matička zem se objevila. Pro Stephana byl ovšem čas irelevantní. Byl nad vesmírem, byl na počátku všeho, byl sám, a přitom byl obklopen vším. Stal se Bohem.